Zánik vyživovací povinnosti na dítě – kdy může rodič přestat platit alimenty?

Rodiče mají vyživovací povinnost vůči svým dětem. Poskytováním výživného pro dítě je míněno poukazování prostředků k uspokojování všech životních potřeb pro jeho ucelený a všestranný rozvoj, a to nejen zajištěním stravy a bydlení, ale také nákladů na materiální, kulturní a duševní potřeby dítěte.

Obecně platí, že dítě má nárok na stejnou životní úroveň jako jeho rodiče. Toto je obsaženo v § 915 občanského zákoníku. V jakých případech ale vyživovací povinnost na dítě zaniká? Existuje věková hranice, která určuje konec vyplácení výživného? A lze vůbec zánik vyživovací povinnosti paušalizovat?

Zánik výživnéhoDélka trvání vyživovací povinnosti

Vyživovací povinnost rodičů k dítěti trvá po dobu, po kterou dítě není schopno se samo živit. Není tak omezena věkem, věk dítěte hraje spíše orientační roli. Je vcelku populárním mýtem, že vyživovací povinnost k dítěti zaniká dosažením 18 let, popřípadě často uváděnou hranicí 26 let. Dovršením 18. narozenin se člověk sice stává zletilým, tedy plynou mu z dosažení plnoletosti jistá práva i povinnosti, avšak to neznamená, že by se potomek měl začít neprodleně živit sám. Právo na výživné má rovněž nezletilé dítě, které vlastní majetek, ale zisk z něj nestačí na jeho obživu.

Navíc platí, že pro zánik vyživovací povinnosti rodičů k dítěti je třeba shody všech zúčastněných – obou rodičů nebo rodiče a jeho zletilého potomka. Pokud ke shodě nedojde, je třeba žádat o zrušení vyživovací povinnosti soud. Obdobně se postupuje i v případě návrhu na zvýšení výživného.

Výživné pro dětiNesplněním povinnosti hradit výživné by se totiž oba rodiče mohli vystavit vymáhání dlužného výživného, exekučně nebo dokonce trestně právně. Neplacení alimentů po vymezenou dobu je trestným činem, za který může být rodič trestně stíhán.

Stanovení výše výživnéhoDoporučující tabulka k určování výživného

Výše výživného je vždy stanovena zcela individuálně. Kritéria, podle kterých soud výši alimentů určuje, jsou majetkové poměry povinného rodiče, jeho příjmy a výdaje a potřeby vyživovaného dítěte.

Současná doporučující tabulka k určování výživného obsahuje procentuální rozmezí, které znamená doporučený podíl výživného na čistém příjmu povinného rodiče. Pro příklad uvádíme výpočet v případě dvou odlišných čistých příjmů povinného 18 000 Kč a 30 000 Kč.)

Jak může rodič dosáhnout zrušení výživného?

1. Rodič s dítětem uzavře dohodu

První možná varianta spočívá v ukončení vyživovací povinnosti vzájemnou dohodou. To může nastat například tehdy, kdy dítě rodiči oznámí, že už není nutné, aby mu výživné bylo poskytováno, protože ukončilo studium a začalo pracovat. Dohoda může být uzavřena i písemně, tzv. dohoda o zrušení vyživovací povinnosti, a nemá určeny žádné formální náležitosti. Vhodné by v případě jejího sepsání bylo určitě uvést, k jakému datu vyživovací povinnost skončí. Obě smluvní strany pak dohodu podepíšou.

Pokud bylo výživné stanoveno soudem, musí být také soudem zrušeno – v tomto případě pouhá dohoda mezi rodičem a dítětem nestačí!

Zánik vyživovací povinnosti2. Rodič podá návrh na zrušení výživného k soudu

Tento postup je vždy nutný v případě, že vyživovací povinnost dříve stanovilo rozhodnutí soudu. Jestliže soud vyplácení výživného sice neurčil, ale mezi rodičem a dítětem k dohodě o ukončení vyživovací povinnosti nedojde, například kvůli nepříznivým rodinným vztahům, je rovněž nutné podat k soudu návrh na zrušení výživného.  Návrh se podává k okresnímu soudu dle trvalého bydliště dítěte a měl by obsahovat všechny podstatné údaje, na jejichž základě je zrušení vyživovací povinnosti navrhováno. Například potvrzení o studiu, poslední rozsudek, kterým soud výživné stanovil, případně posouzení zdravotního stavu dítěte, je-li indisponováno a neschopno se živit. Ostatní podstatné okolnosti pak zjišťuje soud v řízení o zrušení výživného. Za podání návrhu se neplatí žádné soudní poplatky, takže rodič neriskuje finanční ztrátu v případě zamítnutí návrhu.

Pozor! V případě, že výživné není oficiálně zrušeno, ale dříve bylo soudem stanoveno, může jej dítě v případě neplacení vymáhat. Rozsudek o výživném je tzv. exekučním titulem a dítě na jeho základě může zahájit vymáhání výživného u exekutora. 

Přehled situací, které mohou vést ke zrušení vyživovací povinnosti

·   Ukončení studia základní školy a dosažení min. hranice 15 let

·   Ukončení střední nebo vysoké školy a tím ukončení soustavné přípravy na budoucí

    povolání

·   Nástupem na Úřad práce po 18. roce věku

·   Nástupem do zaměstnání

·   Zahájením podnikatelské činnosti

·   Uzavřením manželství (vyživovací povinnost přechází na manžela/manželku)

Ukončení studia

Nejčastějším případem zániku vyživovací povinnosti je ukončení studia a nástup dítěte do zaměstnání, kdy dítě už dosahuje vlastního příjmu a je schopno se živit samo. Minimální věková hranice je v těchto situacích 15 let, kdy již dítě může uzavřít s jistým omezením pracovní smlouvu a nastoupit do zaměstnání. Není ovšem vyloučeno, že vyživovací povinnost rodičů k dítěti se už nemůže obnovit. Kupříkladu se běžně stává, že dítě nějaký čas po střední škole chodí do práce a na vysokou školu se přihlásí nebo dostane až za rok. Vyživovací povinnost tedy rodičům po dobu zaměstnání dítěte zanikne a následně opětovně vznikne, protože dítě pokračuje v řádném studiu.

Výživné jako zdroj bezstarostného života

V praxi se v tomto směru běžně můžeme setkat i s řadou sporných případů, ve kterých se projednává zánik vyživovací povinnosti. Například finančně zajištěné zletilé dítě studium úmyslně protahuje a nechá si rodiči financovat bezstarostný život, přičemž neustále mění školy a v žádné nesměřuje k jejímu úspěšnému dokončení. V takovýchto případech rodičům kolikrát nezbyde nic jiného, než se s žádostí o zrušení vyživovací povinnosti obrátit na soud.

Dosažení 18 let věku dítěte

Dosažení zletilosti dítěte nemá samo o sobě vliv na povinnost hradit výživné, nicméně k určité změně zde dochází. V případě, že některý z rodičů platí alimenty na dítě tomu druhému, hranicí 18 let věku dítěte přechází povinnost hradit výživné k rukám dítěte, už ne k rukám druhého rodiče. Rodič, který s dítětem sdílí domácnost, má samozřejmě také povinnost jej zaopatřit. Zde se nicméně setkáváme nejčastěji s formou, jakou je přímé zajištění bydlení, stravy a dalších životních potřeb.

Pozor! Alimenty na dítě starší 18 let musí rodič platit, i když už dítě nemá status studenta!

Ukončení vyživovací povinnosti na studentaDosažení 26 let věku dítěte

Oslavou 26. narozenin ztrácí rodiče dítěte studujícího bakalářský nebo magisterský program nárok na daňové zvýhodnění na dítě. Student si zároveň musí od měsíce následujícího po jeho narozeninách začít sám platit zdravotní pojištění, stát ho za něj hradit přestává.

Pokud dítě při dosažení tohoto věku studuje dále, typicky doktorandský program, nárok na daňové zvýhodnění mají rodiče až do jeho 28 let. Od roku 2018 se totiž rozšířil okruh osob, za které hradí zdravotní pojištění stát, o tzv. doktorandy, tedy osoby studující prvně v doktorském studijním programu uskutečňovaném vysokou školou v ČR ve standartní délce prezenční formy studia. Současně student ale nesmí být osobou samostatně výdělečně činnou anebo mít nadlimitní příjem z DPP nebo DPČ.

Ani touto věkovou hranicí tedy vyživovací povinnost rodičů vůči studujícím dětem nekončí! Pokud ovšem potomek ještě ve 30 letech studuje svou druhou vysokou školu, je otázkou, zda se už opravdu nedokáže uživit sám.

Postižené nebo nesvéprávné dítě

Stále platí, že pokud dítě není schopné se samo živit, nezaniká vyživovací povinnost rodičů dosažením zletilosti ani jiné věkové hranice. V případě, že schopnost samostatného zajištění potřeb nenastane u potomka ani v dospělosti (například z důvodu invalidity či postižení), musí rodiče své dítě finančně zaopatřit doživotně. Stejně je to i tehdy, kdy je dítěti přiznán invalidní důchod. Vyživovací povinnost trvá ve všech případech, a to i navzdory tomu, že dítě čerpá státní podporu či pobírá invalidní důchod.

Potřebujete pomoci?
Zajímá vás více informací?