Výživné je nutné hradit, i když se dítě s druhým rodičem nesetkává

V případě, že nedošlo k úpravě styku s dítětem soudním rozhodnutím, platí, že oba rodiče mají zásadně stejnou rodičovskou odpovědnost, tedy stejná práva a povinnosti. Co se týče styku rodičů s dítětem, je žádoucí, aby se rodiče pokusili dohodnout a neudržovali vědomě stav, který v krajním případě může vést až ke zpřetrhání či narušení citových vazeb mezi dítětem a jedním z rodičů. Není-li to možné a některý z rodičů brání styku, je zásadně vždy možné obrátit se s návrhem na soud, aby tento autoritativně styk upravil. V rámci řízení o úpravě styku lze rovněž podat návrh i na stanovení, úpravu či změnu výživného.

Soud rozhodne o svěření dítěte do péče a stanoví výživné

Při rozhodování o svěření dítěte do péče se bere ohled především na potřeby dítěte, zázemí rodičů, životní poměry a způsob výchovy. Soud na prvním místě vychází z toho, kdo o dítě doposud řádně pečoval a dbal o jeho citovou, rozumovou a morální výchovu a u koho se dítě bude mít po všech stránkách lépe.

Soud stanoví četnost a pravidelnost kontaktů s druhým rodičem, u kterého dítě nebude žít.

Soudy jsou nakloněny střídavé péči

„Obecně platí, že rodiče mají ve vztahu k výchově a péči o dítě stejná práva. Výsledek řízení o úpravu péče o dítě není založen například na pohlaví rodiče apod., kdy v současné době lze pozorovat v rozhodovací praxi značný posun od dřívějších „automatických úprav péče soudem“, kdy dítě bylo prakticky vždy svěřeno do péče matky, ale soudy jsou více nakloněny zejména realizaci střídavé péče ze strany obou rodičů,“ vysvětluje otázku vývoje soudní praxe advokát Mgr. Martin Ludvík.

Druhy péče o dítě jsou definovány v §907 občanského zákoníku. Může se jednat o péči výhradně u jednoho rodiče, péči střídavou nebo společnou. V současné době je nejvíce upřednostňována péče střídavá.

Dítě ve věku 12 let se může svobodně vyjádřit a rozhodnout

Do doby nabytí zletilosti za dítě odpovídá zákonný zástupce. Ve věku 11-12 let je ale dítě natolik dostatečně rozumově vyspělé, že soud bere při rozhodování o úpravě péče o dítě v potaz i jeho svobodné přání a rozhodnutí, s kterým z rodičů chce být.

Jak často se může vidět druhý rodič s dítětem?

Pokud se jedná o výhradní péči o dítě, nejčastěji se druhý rodič vídá s dítětem každý druhý víkend v měsíci od pátku do neděle a dále jedno odpoledne v každém týdnu. Rovněž o svátcích a prázdninách může dítě střídavě pobývat u obou rodičů, kdy soudy se snaží oběma rodičům styk s dítětem o svátcích a prázdninách rozdělit rovnoměrně.

Co dělat, pokud není styk dodržován nebo záměrně znemožňován?

Pokud je styk s dítětem upraven soudně a jeden z rodičů jej nedodržuje, lze podat v tomto případě návrh na výkon rozhodnutí. Občanský soudní řád upravuje dva způsoby výkonu rozhodnutí ve věcech nezletilých a to uložení pokuty a odnětí dítěte.

Odnětí dítěte je až krajní způsob, když všechny ostatní selhávají. Je nutno si uvědomit, že pokud je dítě například svěřeno do péče matce a otci je soudem či dohodou rodičů schválenou soudem stanoven styk s dítětem, je nikoliv jen právem, ale i povinností otce se s dítětem v určenou dobu stýkat.

Soud má dále možnost uložit následující opatření:

• nařídit povinnému setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin,
• stanovit plán navykacího režimu,
• rozhodnout o výkonu styku pod dohledem OSPOD,
• nařídit povinnému setkání s odborníkem v oboru pedopsychologie.

Kdy soud neuloží pokutu?

Soud nebude ukládat pokuty v případě, kdy osoba, které je dítě svěřeno do péče, prokáže, že styku s druhým z rodičů evidentně nebrání – děti jsou opravdu často nemocné nebo samy vyjadřují nechuť setkávat se s rodičem nebo mají své soukromé aktivity v době plánovaného styku s ním.

Může se stát, že děti potvrdí soudci či OSPOD, že nemají zájem setkávat se s druhým z rodičů, protože si nerozumí s jeho partnerkou, jejími dětmi, či se u otce nudí, neboť tento se věnuje výlučně svým zájmům. Soud v tomto případě doporučí rodičům podat si návrh na změnu úpravy styku, kdy se bude vycházet z vyjádřeného přání dětí při zohlednění prokázané situace.

Dítě nevidím, tak nebudu platit výživné

Často se setkáváme se situací, kdy si povinný rodič stěžuje na neplnění podmínek styku s dítětem a rozhodne se, že výživné na něj tedy platit nebude. Bohužel uvedené není vhodný postup ani cesta.

Povinný se tak dostane rychleji do dalších problémů a může být na něj podána exekuce pro neplacení výživného, neboť i v případě nerealizování styku či bránění styku ze strany druhého rodiče, je rodič, jemuž bylo uloženo platit výživné, povinen k hrazení vyživovací povinnosti k rukám druhého rodiče. V opačném případě může být výživné vymáháno exekučně. 

Výživné je nutno hradit dle rozsudku soudu

Soud stanoví v rozsudku výživné na dítě, které je třeba měsíčně hradit. V rozsudku uvede nejen částku, ale také termín, do kdy má být výživné na účet či k rukám oprávněného posláno. Každé tři roky je vhodné vyhodnotit situaci a zjistit, zda je částka výživného stále dostačující a zda nedošlo u dítěte ke změně poměrů a zvýšení nákladů, když ze strany soudů je obecně lhůta tří let považována za lhůtu, jejímž uplynutím ke změně poměrů na straně dítěte automaticky došlo.

V tomto okamžiku je možné požádat o zvýšení výživného tak, aby dítě dostávalo to, co mu právem náleží.