Zohledňuje se při výpočtu výživného i příjem nové partnerky povinného?

Při rozhodování o výživném je vždy nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. k životní úrovni.

Každý z rodičů má povinnost platit výživné na dítě sám za sebe takovým dílem, jaký odpovídá jeho možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům ve vztahu k možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům druhého rodiče.

Rodič by měl všem svým dětem zajistit podobnou životní úroveň

Soud vychází ze zásady, že rodič by měl všem svým dětem zajistit podobnou životní úroveň. 

Tedy všechny děti, se kterými otec žije, i jeho děti, se kterými nežije, musí mít nejlépe stejnou životní úroveň.

Kritérium pro určení výživného budou vždy příjmy otce a dále majetkové poměry rodiče a současně se bude přihlížet i k příjmům a ekonomické situaci nových partnerů rodičů, pokud sdílí domácnost a společně hospodaří.

Dle českého práva se částka výživného určuje podle:

• podílu na osobní péči o dítě (tedy kolik času se každý z rodičů fakticky stará o dítě)
• čistých příjmů rodičů ze zaměstnání, podnikání, důchodu či sociálních dávek
• životní úrovně rodičů – majetek rodičů (finanční prostředky, nemovitosti, auta…) nebo využívání prostředků společnosti, v rámci které rodiče podnikají, pro vlastní potřebu
• příjmů a ekonomické situaci nových partnerů rodičů, pokud sdílí domácnost a společně hospodaří
• další vyživovací povinnosti rodičů
• nutných výdajů rodičů spojených např. se zdravotní péčí, bydlením apod.
• způsobu, jakým se rodič podílí na dalších nákladech dítěte (mimořádné výdaje, spoření, platby za kroužky, nákup výbavy apod.)
• doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti ČR

Výše výživného vychází také ze způsobu společenského života rodičů

Dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, výživné tedy nemá mít spotřební charakter. Hledisko shodné životní úrovně předchází hledisku odůvodněnosti potřeb a za odůvodněnou lze považovat také tvorbu úspor.

Shodu v životní úrovni mezi rodiči a dětmi je proto třeba hledat především v samotném způsobu života, využívání kulturních, sportovních a společenských možností. Stejná životní úroveň musí dítěti umožňovat žít takovým stylem života, který by je ve srovnání s ostatními členy rodiny nevylučoval z jejího celku, nebo který by nevytvářel neodůvodněné rozdíly mezi rodiči a dětmi.

U výživného se zohledňují i příjmy a majetkové poměry osob žijících s povinným ve společné domácnosti

Dle soudní judikatury je posuzování příjmů a majetkových poměrů osoby, která s rodičem sdílí domácnost založena na fakticitě, nikoli na „pouhé“ právní stránce. Tedy podíl např. družky na uspokojování potřeb rodiny se na životní úrovni člena rodiny projeví fakticky vždy (rozdíl je jen v míře).

Partner rodiče, který s ním žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb rodiny určitou částkou, tak tato částka bude mít odraz nejen v poměrech rodiče, ale i v poměrech nezletilého.

Příklad  z praxe 1:

Otec vydělává 12 000 Kč, jeho partnerka žijící společně v domácnosti 90 000 Kč

Rodiče jsou rozvedeni a děti zůstaly ve výchově matky. Otec má platit výživné a vydělává pouze 12.000,- Kč čistého. Užívá nový vůz v hodnotě několika set tisíc korun a žije v rodinném domě s bazénem, saunou, moderní elektronikou a drahým nábytkem.

Každý rok jede na dvě dovolené, které tráví v exotických zemích. Otec si takto žije z důvodu, že si našel novou partnerku či manželku, jejíž příjem činí 90.000,- Kč měsíčně.

Matka jeho dětí zatím doma živí obě děti ze svých 10.000,- Kč čistého a dvou tisíc výživného od bývalého manžela. Ačkoli je tento případ velmi kontrastní, lze na něm ukázat, proč je třeba posuzovat i příjmy nového partnera žijící ve společné domácnosti  a nezáleží na tom, zda se jedná o družku nebo manželku. Je třeba posoudit celkovou životní úroveň tohoto povinného rodiče.

Pokud by soud vytrhl z kontextu celou situaci povinného rodiče a zohlednil by pouze jeho příjmy, tak by došlo k situaci, že by soud schválil stav, že otec se o sebe postaral tím, že si našel bohatou partnerku a o své děti se tímto starat nemusí.

Rovněž pokud by si matka, jenž má svěřeny do péče dvě děti, našla partnera, který má mnohem vyšší příjmy než ona. Nelze zase schválit jednání tohoto nového partnera, který by řekl, že koupil nový dům, ale nechce, aby ho užívaly její děti z předchozího vztahu a na dovolenou tyto taky nepojedou.

Při stanovení výše životní úrovně by se soud měl spokojit s potvrzením o výši příjmů povinného rodiče a jeho partnera, pokud ale vzniknou pochybnosti, zda tyto příjmy odpovídají skutečnosti, zjišťuje se i majetek a vybavení domácnosti.

Příklad z praxe 2:

Jana si našla přítele, který platí výživné na děti. Soud po ní vyžaduje informace, kdy se u přítele zdržuje

Paní Jana si našla přítele, který je rozvedený a platí řádně výživné na své studující dvě děti ve věku 14 a 20 let. Jeho exmanželka žádá o zvýšení výživného a jako důvod uvádí, že paní Jana s exmanželem bydlí. Jana má své trvalé bydliště jinde a je matkou a opatrovnicí postiženého syna. Soudní cestou má teď dokazovat, kdy u přítele je či není. Ve svém bytě stále platí nájem a s ním spojené veškeré náklady.

Soud bude předně zkoumat příjmy povinného rodiče a dále poté příjmy osoby, která s povinným žije v domácnosti. Každý případ je velmi individuální, není přímo rozhodné, zda se jedná o novou manželku nebo partnerku povinného. Soud bude zajímat faktický stav, jak tato domácnost funguje, zda se oba podílejí na nákladech, či nese každý z nich pouze náklady své domácnosti.